Zlenice, to není zlé.
I když ten pobyt a celá akce začala pro mne poměrně dramaticky. Odchod na vlak v 7,44 hodin neskýtal žádné nebezpečí. Ale vše bylo jinak. Ještě pro peníze do bankomatu, abych jej nemusel hledat na cestách. Čas utíká, a když přijdu k ulici, kudy je nejblíže na nádraží, je tam zábrana. Tak pěkně přes město. Stíhám ale v posledních vteřinách. Vlaky jely plus mínus načas a tak v Praze je dost času na oběd. Stejně nás hlášení upozorňuje, že máme z technických důvodů urychleně opustit budovu nádraží..
Opět míříme, po nedlouhé době, do půvabné restaurace, kde pití rozváží vlaky. A znovu tak zaujme ten provoz, že nám hodina nestačí. Tak lovím fotoaparátem nějaké foto. Nu naslepo podle zvuku a hmatu, ale něco tam je. Jídlo bylo taky výborné.
Tak Zlenice. Už víme, kde to je. Na řece Sázavě, nedaleko Čerčan, Senohrab, Pyšel či Ladových Hrusic. Nádherné místo pro dovolenou a pohodu. Tady by se Hope proběhl i v Sázavě smočil, jako tady ti kamarádi. Jenže on sem prý nesmí, že tu neradi psy. Na akci pro zrakově postižené docela podivná okolnost.
Ubytování je v jednoduchém pokoji s příslušenstvím a jdeme do bufetu. Informace nemáme, jen lovíme, co a kdy bude. Ostatní to ví nebo ne, těžko odhadnout. Bude tu probíhat mezinárodní turnaj v showdovnu a taky v simulované střelbě. Jsou tu Holanďané i Němci. A jsou tu taky dva vodící psy. Tak nechápu. Mohou sem ti psy nebo ne?!? Jsem rozmrzelý. Navíc stále nevím kdy, jak proběhne soutěž ve střelbě. Ta druhá skupina zahájila, oznámila rozhodčí nasazení hráčů a my nevíme nic. Podivné.
U večeře se u jednoho stolu setkávám s Petrem Bajerem. Prima kluk, kterého znám s konferencí a tak si máme co vyprávět až do nočních hodin. To byl čtvrtek 2. Června. Jdeme spát. Jsem tu s Jožkou Hudečkem a jsme plni rozpaků.
Den druhý. Snídaně je švédský stůl. Tak to je taky radost pro slepýše! Ale Josef to zvládá. Navíc se ke mně hlásí půvabná mladá dáma. Petra. Připomíná mi kamarádku Petru, je stejně vysoká, dlouhovlasá a příjemný hlas s brněnským přízvukem a dikcí. A ona patří téměř do mé rodiny. Neteř od přítele mé sestry. Taky je to pro vás složité, ty rodinné vztahy? Nevadí, je to super baba a tady bude dělat rozhodčí turnaje showdownu.
Hymny a turnaj na stolech připomínajících ping-pong začínají tuhé boje. Je to hra zajímavá, ale velmi hlučná. Balonek s rolničkou posílají proti sobě hráči dřevěnými pálkami neskutečně razantně. A musí si chránit malý prostor před sebou, kde je tzv. branka. Chce to prostě vidět.
My nacházíme místnost, kde je připravena střelba. Tady se bude odehrávat poměrně neformální turnaj ve střelbě. Je to nakonec prima, protože víc než drama je to příjemný trénink a možnost probrat vše kolem tohoto sportu. A zbude čas i na procházku po okolí.
Kousek od našeho hotelu je převoz na druhou stranu přes Sázavu. Nu nesvezeme se, ale v tom horku dáme pivko, posedíme pod slunečníkem a kocháme se, kocháme… Večer opět dlouhé diskuze kdo je kdo, co se kde děje apod. Zítra bude finále.
Sobota. Po snídani opět několikrát zkoušíme střílet, debatujeme, odpočíváme. Super pohoda. Jdu vyfotit Petru a Petra. Je sobota poledne a netuším, že fotím vlastně dva ze tří účastníků večerního finále. Petra je tak dobrá, že bude finále pískat a Petr Bajer, jemuž to od samého počátku přeji, bude vítězem!
Když trochu sprchlo, bylo prima si i trochu zadychnout v posteli. Večer nás čeká střelba z pušky. Je to jediná v republice a tak je to pro nás zajímavá zkušenost.
Večerní debaty nemají konce. Ještě s Petrou probereme vše, co nás spojuje, tedy rodinné oslavy, to, že mne viděla již v Brně hrát bowling, že budeme slavit padesátku Jožky. Poví o sobě, že ráda folklor, přítel je nejlepší rozhodčí showdovnu v republice a další. Já tu hubu taky nezavřu atak večer mizí v nočních hodinách. Ještě kamarádi od bowlingu, dovyprávět si vše s Petrem Bajerem, vítězem turnaje u těch stolů s dírami. Jdeme spát, když již ptáci venku zpívají…
Po snídani nás čeká jen předávání cen. Pro nás je hlavní to, že Jožka Hudeček vyhrál tu střeleckou část, Petr pak tu druhou. Převzít ceny a na vlak. Letním horkem míříme domů Bylo prima na Zlenicích. Vůbec nevadí, že nevíme, jak to bylo tenkrát na Zlenicích hradě…
*** Zpět ***
Tady jsou další fotografie!a>