Velehrad a Luhačovice.
Máte pocit, že to spolu nijak nesouvisí? Nu možná ano, možná ne. Rozhodně to jsou asi dvě nejnavštěvovanější místa ve Zlínském Kraji. Jistě jsou i další perly tohoto kraje, ale tyto dvě jsou tak trochu výjimečné.
Předně Velehrad. Místo kde si připomínáme nejstarší historii našeho státu, našeho území. Tady je katedrála Cyrila a Metoděje, kteří nám přinesli nejen křesťanství, ale i naše písmo. Obrovské pouti začátkem července jsou logickým pokračováním cesty za naší, českou státností. Tak to chápu já.
Luhačovice to je historie moderní. Lázně. Pro mne nejkrásnější lázně naší republiky. Ten obrovský prostor kolem kolonády, parkem až na přehradu.. Tady je prostě člověk ve volném prostoru. Cítím se tu vždy velmi uvolněný.
Tak co spojilo tato dvě místa do jednoho článku? Pohoda dvou dnů oslav dvou věrozvěstů a návštěva kamarádky.
V pondělí 4. Července jsme se vydali na koncert lidí dobré vůle na Velehrad. Byl jsem tu mnohokrát. Nejraději sem zajíždím na Štěpána, na vánoční koncert Hradišťanu. Dnes tu bude koncert přenášený televizí. Má tradici a má přinést peníze pro potřebné. Kyvadlová doprava a jsme tu. Ale ono je to dnes vlastně velké staveniště. Vše se opravuje, aby za dva roky k výročí, zde bylo vše v novém hávu. Ano, již to nutně opravy potřebovalo, tak se dnes s tou nepohodou vyrovnáme. Trochu hrozí déšť. Prší již několik dnů a dnes do oběda taky. Nu uvidíme, zda si sluníčko vymodlíme. Jsou tu první setkání se známými. především kamarádka Míla zde potkává známé, předně ze společných lavic Senátu Parlamentu České republiky. A je jich tu hodně. Je tu mnoho i dalších lidí a tak se prostor kolem katedrály postupně zaplnil. Dáme si pouťové občerstvení a již usedáme na místa VIP hostů. Není to špatný, být takhle obletován. Po chvíli ale zjišťuji, že to taky není žádná velká výhoda. Stále nás někdo zdraví, někdo se něčím připomíná, já jsem představován tu jednomu, tu jinému.. To mne zrovna moc do varu a radosti nepřivádí..
Koncert začal. Hradišťan a další hosté. Je to takový úprk hodinkou, kdy se sem musí vejít vyhlášení, komu budou patřit vybrané peníze, musí se představit nejvzácnější hosté. To vše v televizním přenosu. A hodina je pryč. Myslel jsem si, že nyní to začne. Hradišťan se do toho opře a ještě tak minimálně hodinku bude vesele a zpěvavě. Omyl. Dvě písně hosta z Ameriky a finiš. Jsem trochu na rozpacích. O Vánocích je to tu daleko vřelejší a lidé jsou si tak blizoučko, i když je venku mráz a sníh. Tak toto je víc komerce. I to se musí poznat.
Ještě s Milou nahlédneme do prostor, kde se podává občerstvení pro VIP hosty. Dáme dva koláčky a juice a prcháme. Aspoň na chvíli si sednout do katedrály, užít si síly místa a ticha pro zamyšlení.. Taková byla moje pouť letos na Velehradě.
Druhý den směřujeme do Luhačovic. Na Velehradě nezapršelo, dnes svítí sluníčko od rána. Příjezd do Luhačovic a již pomalu, jako správní lázeňští povaleči se suneme k hlavní kolonádě. Míla si dá pohárek Vincentky, já si počkám na ten starší pramen, tedy přímo Prazdroj… Nemůžeme minout velkou kavárnu. Pohoda a skvělý drink nás ukolébávají do pohody volného dne. Zavzpomínáme na dovolené, jež jsme tu strávili, probereme, co se nám v životě daří či naopak. A protože je tu kolonáda, tak prochází mnoho lidí. A to by ani jinak nešlo, aby nás nenašli nějací známí. Přisedají dámy z Pardubic, zdravíme se s dalšími. Báječná pohoda lázní je tu!
Čas však nezastavíš. Ještě oběd, teplý oplatek, ta zmrzlina by se měla taky ochutnat. A jedno kafíčko a já pivko, k tomu luhačovickou hořkou a jedeme domů. Já do Veselí, Míla do Pardubic.
Tak to byla ta dvě místa v úvodu. My je spojili pohodou, radostí a novými setkáními. A vám přeji totéž. Až pojedete k nám, na východní Moravu, stavte se nejen na Buchlově, taky na Velehradě a v Luhačovicích. Stojí to za to!
*** Zpět ***