Vo čom to je?
Kvitová vyhrála, vláda pokračuje, Koalice se hádá, chlap zajel a ujel, stahuje se ta potravina, přívalové deště zasáhnou…
Tak denně registrujeme spousty informací. Servíruje nám je televize, rozhlas, Internet a někteří ještě stále čtou noviny. Vše doslova v přímém přenosu. Víme co se právě teď kde děje, víme, kdo koho odposlouchává, je nám připomínáno o co nás chce někdo připravit.. Spousty informací. Ohromné spousty. Co ale s nimi? Naše vlastnost je hlavně si zanadávat, cítit ohrožení, nevědět proč a co, ale zlobit se nadávat. Prostě máme nějak podivně rádi katastrofy a špatné zprávy. S těmi si lépe poradíme, protože můžeme nadávat, bát se. Ale neumíme se radovat, smát se. Co kdyby to bylo jinak, vidíme opět katastroficky.
Možná se vám to nezdá, když to tak čtete. Ale upřímně. Nad kolika věcmi jste skutečně přemýšleli, hledali další a další informace, řadili si je do souvislostí, poslechli i protinávrhy. Nebo stačí jen ta základní informace? Ne zrovna vás nechci podezírat. Ale nějak tak to je. Proto a právě jen proto mají takový úspěch všechny ty bulvární časopisy a zpravodajství… Já tu nehodlám mentorovat, ani plakat.
Jen tak v nedělním odpoledni, když venku prší, Přemýšlím, probírám co se událo v posledních dnech. Bylo toho mnoho. Ale neměl jsem s kým o tom opravdu do hloubky si vyprávět. Filozofovat, přemýšlet jinak, než mi to někdo předhodil, nemohl jsem argumentovat. Každé téma rychle končí u nadávání apod.
Samozřejmě přeháním. Jsou výjimky. Dokážu hodiny s pár lidmi probírat jakékoliv téma, najdu si názory takových analytiků a znalců problematiky jako jsou Jan Petránek novinář, socioložka Šiklová, Grygar, Motl či Koukolík. Ti jdou do hloubky každé otázky. A já se v tom pak parádně motám, přemítám. Nu a co? Nic. Jen mám stále obrovskou potřebu to nějak zařadit do souvislostí, východisek a to jak v čase před, tak po onom jednostranném výkřiku do světa..
Stále nevíte proč vás tím zdržuji? Hi hi já taky ne, ale já si tu medituji pro sebe. To je podstatné.
Tak dobře, mám důvod. Toto pololetí byla hlavním tématem diskuze například kolem sociální reformy. A já zjišťuji, že ty, kterých se to týká, to vlastně ani nezajímá. Většině stačí informace, že jim někdo chce něco vzít a to stačí… Budeme nadávat, možná i plakat. Ale kdo si opravdu přečetl ty návrhy? Kdo podal návrh na úpravu? Jsem zaměstnán u firmy, kde pracují téměř všichni, jichž se tato reforma dotkne. Debatu jsem nevyvolal ani jednou. Mlčení a naslouchání… vždyť on to někdo vyřeší… Jenže on již není ÚV KSČ, který rozhodl vše…
Dobrá, už jsem se tu vyplakal! Ne, ne já se tu nad tím článkem usmívám. Ani nevím proč. Možná jen proto, že to mohu napsat. Někoho tím nadzvednu, někomu dodám kuráž, že na to není taky sám. Proto se usmívám. Tak diskutujme, přemýšlejme. Můžete mi odpovídat písemně, na Skype i osobně. Jen prosím o všem mluvte a snažte se poslechnou i druhou stranu a zkoušejte věci zařadit do souvislostí historických. Třeba jen toto bude stačit, aby tento článeček mezi obědem a svačinou měl smysl.
Dnes jsem slyšel dobrou úvahu Dalajlámy. Nebudu to přesně opakovat ale je to v tom smyslu: Obětujeme zdraví, abychom získali peníze. Tyto peníze obětujeme abychom si mohli zdraví koupit, ženeme se za šťastným zítřkem, a na konci zjistíme, že zítřek dohnat nelze a současnost nám někde utíkala mezi dnem a nocí…
A já jen dodám, chytáme fofrem jednu pitomost za druhou a nemáme čas ovonět krásnou kytku, říci pěkné slovo příteli, či jen tak se usmívat na sluníčko…
*** Zpět ***