Kdo za to může.


Nadpis se stal asi mottem našeho víkendu v Habrovanech. Tedy našeho znamená sociálních pracovníků a vedení ProDeep. Školení mělo v nadpisu Standardy sociální služeb, ale postupem doby jsme to uzavírali uvedeným nadpisem tohoto článku. Tedy s heslem víkendu přišel jako první Borek Dvořáček. Tak začnu ještě jednou. Pěkně v souladu času a děje. Je pátek 29. Července 2011 a do zámku v Habrovanech míří jak Adélka s Borkem, tak další sociální pracovníci firmy ProDeep. Janusz, Monika, já, Štefan, Zdeněk i místní Tonda. Ve 14 hodin jsme ve školící místnosti a je nám představena Eva Kacanu. Dáma na vozíku, inspektorka sociálních standardů, lektorka, ale taky paralympijská vítězka v hodu koulí z Pekingu. Zajímavá a přesvědčivá. Ona nás provede zákoutími všech patnácti sociálních standardů.
Problematika sociálních služeb je velmi rozmanitá. Snaha o zajištění srovnatelné kvality pak vedla k vytvoření nějakého předpisu, jenž by se dal aplikovat na všechny sociální služby, byl kontrolovatelný a hlavně zajišťoval klientům kvalitní služby, osobní svobodu a právnost všech úkonů a jeho osobní ochranu. Na druhou stranu chrání provozovatele služeb pro výkon těchto služeb, pro jejich neustálé zkvalitňování, případné řešení stížností a nedostatků. Samozřejmě i cestu ke zlepšování jednotlivých služeb. To budeme tři dny probírat se zkušenou pracovnicí a inspektorkou těchto.
Eva Kacanu Více o standardech psát nebudu. Můžete si je najít na Internetu. Je to 15 jasně popsaných bodů co, kdy, kde a jak dělat.
U Napoleona Pro nás pak to byl i společenský pobyt se setkáním lidí, jež spolu pracují, snaží se o co nejlepší službu klientům. Přestávkám patří dlouhé rozhovory, večerní posezení pak jen rozvíjí témata do dlouhých debat. Přidá se k tomu i dobrý steak na grilu z kuchyně Adélky, dobrý vtípek od kamaráda a podobně.
Ve stejném duchu probíhá i sobota. Asistuje nám, hlavně Januszovi jeho obdivovatelka a duše spřízněná, Pavla.
Den neuvěřitelně rychle se překlápí do večera. Tak na večeři. Tu zajistilo naše vedení Adélka Kolouchová a Borek Dvořáček v restauraci U Napoleona. Kdo byl na některém z minulých Silvestrů, zná to skvělé prostředí s báječnou kuchyní.
Po návratu do Habrovan pak sportujeme, já si zahraji proti počítači bowling. Ono to fakt jde. Nevidím na obraz na zdi, ale stačí ústní navigace přátel, že trochu rozeznám ten tmavý bod reproduktoru a můžu simulovat hody koulí… A dokonce padne i pár Strike. Hezký, moc hezký, hodilo by se to jako tréninkový pomocník…
Když jsou souboje v tenise v nejlepším, já se pomalu sunu na pokoj za Januszem, po náročném dni se vyspat. Zítra čeká velké finále!
Je neděle a před námi je mimo snídaně a jídla obecně, hlavně test. Tak co nám zůstalo v těch hlavách? Ticho jako v kostele a padá jedna otázka za druhou. Ošíváme se, lovíme v paměti. A sázíme, někdy je to fakt jen sázka, odpovědi. Po kontrole vyhlašuje lektorka paní Eva Kacanu výsledky. Všichni test zvládli. Nyní nám jen přeje, abychom poznatky a dovednosti dokázali převést i do každodenního života poskytovatele sociálních služeb. Budeme se o to snažit, slibujeme.
A je již čas jen na pár slov rozloučení a cesta domů. Byl to poučný a zajímavý víkend. Poděkování patří především Evě Kacanu za srozumitelné, zasvěcené předávání informací a osobních zkušeností, Tondovi Hrabcovi za zajištění noclehů i jídla, vedení firmy pak za komplet školení. Ostatním, čili všem pak jen, a to jen je v uvozovkách, za vstřícnost, pohodu a pomoc!


Video

Několik fotek z restaurace a školící místnosti

Jak jsem ve chvílích volna nafotil



*** Zpět ***