Koho litovat…
Právě jsem se vrátil z… Já vím, znáte to z rozhlasu a televize z pořadů o historii. Já se vrátil právě nyní, dne 29. Prosince 2010 a to prosím z nádraží ČD. Na mrazu a sněhu mi šly myšlenky různé. I takové, že by měl někdo podat demisi…
Tak koho by bylo možno litovat? Předně moji maličkost. Druhak mého drahého přítele Hopa (pro neznalé, je to vodící pes, který vše absolvoval se mnou), dále možno litovat pracovnice pokladny ČD, taky systém rezervací, též nadřízené pokladních, Adélku či Zdenka Nových či synovce…
Už jdu k věci. Závěr roku je prostě tady. Svátky vánoční a oslavy nového roku pak spojují mnohé lidi dohromady. Tak došlo na dobrý počin, že přivezeme kamarády z Deepu, Adélku a Zdenka z Plzně do Brna na náš Silvestr v Šebetově. Oni vlakům nevěří. Tak je tu k dispozici“odborník“ na přepravu zdravotně postižených. To jako já. Jistě, přednášel jsem to na tiskových konferencích v Praze, na Net vlaku a ve všech sdělovacích prostředcích, taky v přednáškovém voze ČD na mimořádné jízdě pro handicapované. Tak hurara do akce. Ujal jsem se jí s vervou.
Nejdříve najít dobré spojení. Plzeň – Praha za čtyři a půl hodinky. To je super. A navíc luxusním Pendolínem. Plzeňáky jsem přesvědčil. Získal jsem pro akci i synovce, jako můj vlastní doprovod. Tak jdeme zajišťovat. Nejdříve objednávka zvedacích plošin. To jde hladce. Doplníme údaje o ZTP a kontaktní údaje a je to. Všude budou čekat zaměstnanci ČD, aby nás přivedli k vlaku, naložili do něj. Dobrá. Nyní část druhá. Místenky. Z Prahy do Brna není problém. Dvě místa pro vozíky, dvě pro doprovod. 600,- Kč a jsou v peněžence. Tak ještě na cestu zpět. A ono to nejde. Počítač odmítá. Paní pokladní zjišťuje, volá. Mám přijít zítra. Je den druhý. Přicházím, výsledek je stejný. Přesvědčuji, prosím, je to nutné, bude ostuda, pokud zrovna já to nezajistím. Tak že zavolají, jak to bude, Je času dost, víc jak deset dnů. Další den telefonát. Mám dojít na ČD centrum. Dobrý den jsem tady. No pane, já vám to nevyřídím, když to neudělá paní na pokladně, tak tady vůbec. Ale již to řeší vedení ČD s Bratislavou, protože nefunguje komunikace mezi státy…ajajaj. Jdeme domů Den čtvrtý. Hele šlo to. Máme místenky. Ručně psané, ale jsou. Volalo se, komunikovalo a je to. Pravda trvalo vše dlouho, ale my můžeme jet. Dalších 600 Kč uvolnilo místo místenkám v mé peněžence, ale Vánoce budu oslavovat s pocitem dobře odvedené práce.
Díl druhý. Je po svátcích. Jedna z prvních zpráv je, že Adélka je nemocná a přeprava se neuskuteční. Ach jo. Snad se i bojím jít dámám na oči, že už pro změnu budeme místenky rušit. A kolotoč se roztáčí znovu. Ještě nikdy zde místenky nikdo nevracel. Přece jen přes Veselí Pendolíno nejezdí, tak se tu toho tolik neprodá. A je tu problém. Paní neví jak to zrušit. Opět se telefonuje, zkouší. Výsledek je, že mám přijít, až mi zavolají. Den druhý. Je podvečer a nikdo se neozval. Jdu na nádraží. Mezi tím, jsem si zjistil, že místenky lze vrátit, bude za to poplatek minimálně 35 Kč za vystavení jedné, ale půjde to. U okénka paní trvá na svém, že to nejde. Já trvám na tom, že jo. Tak si mám přijít zítra.
To zítra je dnes. A ono to šlo. Vrací mi podstatnou část peněz. 525,- Kč mám zpět v peněžence, díky ručně psané místence od Bratislavy, to bude vyřizovat Olomouc a přijdou na účet další 395,- Kč. Celkový součet za akci je tedy: 7 x návštěva nádraží, ztráta 300,- Kč na poplatcích, možná ztráta důvěry v systém, jenž jsem chválil a doporučoval.
Ne, nelituji nikoho. Vím, že vozíčkáři vlaky jezdí, že to funguje. Rádi jezdí Pendolínem, protože je to komfortní a rychlé. A jezdit budou. ČD snad brzy ukončí komunikaci s Bratislavou, aby jen na tento jediný spoj nebyl takový problém sehnat místenku.
Závěrem je třeba politovat přece jen někoho. Adélku, že je na svátky chorá a Zdenka, který se na cestu tak těšil. Tož snad příště!
*** Zpět ***