Tradičně netradiční turnaj.
Musím začít pěkně od počátku. To je vlastně blbost, to bych se musel o roky vracet zpět, kdy vznikl turnaj v bowlingu v daleké Levoči na Slovensku. Tak jinak. Od počátku naší cesty. Třetí cesty na tento turnaj.
Jedeme ve stejné sestavě. Já, Jožka Hudeček Majka s Pavlem Gutovými. Sedíme si na místech klimatizovaného vozu EC Košičan. Je tu příjemno, útulno. Je pátek 15. Července 2011. Venku občas prší, občas vysvitne sluníčko. Vzpomínáme na minulé ročníky. Tak cesta rychle ubíhá. Spišská Nová Ves a zde čeká objednaný taxík. Levoča. Tady dnes lehce protrénujeme, tady bude zítra dějiště mezinárodního turnaje v bowlingu.
Pokud čekáte, že jsme u dveří velkého bowling centra, tak to je omyl. Malá hospůdka, spíš taková dřevěná pivnice, zde dvě dráhy. Tradiční bowling připomínají jen tři díry v každé kouli a deset kuželek na konci krátké dráhy. Ani místa na rozběh tu není. Prostě vše takové malé, ale milé.
Večeře u Trnkových je prvním místem debat o turnaji. Majka bude rozhodčí, tak s Vaškem, hlavním pořadatelem upřesňují pravidla. Ještě probereme, co se kde událo v poslední době, jdeme spát do nedalekého penzionu.
Je ráno, osmá hodina a na větším dvorku restaurace je živo. Hoří oheň pod velkým kotlem. Kolem se motá Pepa Gruncl, jinak hráč bowlingu za Tyflosport Praha. Nyní šéfkuchař a pravá ruka Vaška Trnky. Jejda, už to voní..
Hledá se někdo, kdo zahájí turnaj se spěchající Boženkou. Spěchá na autobus do práce. Když nikdo, tak tedy já. Myslel jsem si, že budeme hrát dva a dva na dráze, ale ouha. Není čas, tak jen jeden proti jednomu. Ona mne ta mladá holka uštvala. První kolo končím zadýchaný s mizerným výsledkem. Když přejdu na druhou dráhu, již ji nebrzdím, ona i nadále spěchá a já svým tempem srážím 139 a 149 kuželek. To kdyby bylo i v prvním kole.. Mám to za sebou, dalších 31 hráčů se hlásí a postupně nastupuje ke čtyřem základním kolům hry. Odpoledne pak nejlepších šest odehraje finále.
Na dvorku i v restauraci je v tu dobu již řádně živo. Debatuje se, radí, zpovídá. Jsou tu kamarádi z Prahy, Pepu jsem již zmínil, je tu i Jirka Reichel, Luboš Krapka se svou ženou. Jsou tu Poláci i hráči z různých koutů Slovenska.
Zajímavé jsou rozhovory s předsedou svazu zrakově postižených sportovců na Slovensku, děláme rozhovory i pro televizi.
Po výborném guláši s česko-slovenské dílny Pepy a Vaška je tu plno.
Finále je dohráno. Z nás nikdo. Nejblíže měl Jožka Hudeček, jen dvě místa ho dělila od finále. Jako družstvo jsme my hráči z Kyjovské Jiskry na třetím místě. Za domácími, porážíme i kamarády z Prahy. To nám k radosti stačí.
Debaty nemají konce, připíjí se na setkání, na úspěchy i jen tak pro radost a zdraví… V podvečer ještě stihneme zajít do města, prohlédnout si historické náměstí s významnými budovami. Dáme i dobrou zmrzlinu a jsme opět na bowlingu. Někteří to znovu zkoušejí, zda by nyní nahráli více. Smíšená družstva Česka a Slovenska se nakonec dohodla na remíze.. Tak ve smíru, báječné pohodě končí již tradiční turnaj na netradičních dráhách bowlingu v Levoči.
Druhý den čeká turisty společný odjezd na Štrbské Pleso a výlet na Pleso Popradské. My míříme domů.
Byl to opět báječný víkend s kamarády, kdy se dohodla další setkání u bowlingových koulí jak u nás, tak na Slovensku či v Polsku. Budeme se těšit.
Ten nejbližší je propagační turnaj v Olomouci dne 24. Září. Snad se tam potkáme i s vámi, zrakově postiženými hráči.
*** Zpět ***